Dvířka vedou do světů mnohých, jen klíčem srávně otočit. Kroky vpřed
pak pečetí naši odvahu pohlédnout do ohně.

Probudit se v laskavých lukách s plnou hlavou koníků, může být trestem i odměnou zatoulaným.
Uzly naší pouti rozplétáme dnem i nocí. Kroky bez kroků konáme za
propustmi očí, kde dlouhá morousná tma často vládne. A my světlonoši
rozséváme zrnka hvězd.

Klíčí nám pod nohama život. Slyším jeho naléhavost. Cítím jeho nekonečnost. Vrní jako roztoužená kočka, která nasycena dlouhého dne stočí svůj kožich v našich dlaních. Právě dřímá, kráčíce ve smrti, abychom my mohli žít.

Pěvně ji stiskni a z tlukotu srdce, jako z morzeovky, čti...nejsme tu sami.....
Mnohé se zrodí v laskavých rukou. Přežije slabé stonky slepých cest.
Rosteme do hloubky a přeci jemnými dotyky, jako větévkami smuteční
vrby, hladíme tváře těch co rozerváni ulehli do našeho stínu.

............dnes klíčí naše budoucnost. Pomozme životu a budeme žít.